Letošní sedkání bylo osobně pro mě spíše muziko terapií.
Ale i seznámení se z přítelem a luďkovým bývalým spolupracovníkem.
Mirkem Kollarikem.
Je naprosto krásné když se podkají dva bývalí spolupracovníci
a je jenom dobře když si zddělí své dojmy, zážidky a všechno co člověka zblýží.
Mým nejlepším průvodcem byla Marcelka která mi velice pomáhala ochotně z placením.
To je pro mě veliká pomoc.

Praha Dědina 9.- 11.5.2014 „Zdravá sebereflexe „
Do Prahy jsme přijeli v pátek v 12,30. Šli jsme se naobědvat a ubytovat do ubytovny v dědině. Potom jsme zašli nakoupit potraviny na dva dny na dvě večeře oběd a jednu snídani.
Potom jsme se domluvili a zašli jsme se podívat na letiště, také když jsme se vrátili z letiště tak jsme se navečeřeli a Tomáš Kramosil nám na klavír zahrál několik písniček které jsme si přáli. Druhy den jsme po snídani si sedli v společenské místnosti a povídali jsme si a čekali na příchod pana dr Jana Jakeše který by nám udělal zase přednášku jako minulí rok ovšem teď nepřišel omluvil se že má moc práce a tak jsme se naobědvali a zašli jsme po obědě na věš a potom na hrad. Počasí nám vyšlo poněvač když jsme se vraceli v 19 hodin tak začalo pršet jinak celí den bylo krásné počasí a svítilo sluníčko. V neděli po snídani v 9 hodin nám Tomáš Kramosil ještě popovídal o Dědině co tam všechno se dělá on to ví poněvač on tam bydlel. Teď už bydlí v Brně. Potom už jsme odevzdali klíče a odešli jsme na nádraží.

Velice mi bylo ctí, že jsem po dlouhé době navštívil nejenom středisko na Dědině ale že jsem zase viděl rodinu.
Mít dobrý vztah je něco velice krásného.
Jsem velice potěšený že tento rok mi pobyt dal možnost podívat se na letiště Václava Havla a vzhledem k tomu, že mi osud odebral jeden s lidských smyslů, je jenom dobře že jsem sluchem rozeznal letadla jak právě startovali z letiště.
Veliké poděkování patří
Leošovi za to, že přez to že je slabozraký zachoval duchapřítomnost a mohl tak otevřít cestu novým tvářím které byď byly v Praze ale třeba nemohli poznat prostory střediska pro nevidomé Dědina.
Tom.

II. ročník plavání s HKB

Od 15.listopadu 2013 se bude plavat v krytém bazénu na Ponávce naproti Úrazové nemocnice, k dispozici permanentky základní a pro seniory včetně invalidé se ZZP a ZTP /P
Při vstupu se prokážete permanentkou u pokladny jde se zaznačí přítomnost a jdete dopředu cca 5 kroků a první dveře vpravo jsou šatny muži a druhé ženy. Po vstupu do šatny ihned sundáte obuv a vyhledáte volnou skříňku se zastrčeným klíčem na gumovém náramku.Pozor skřínka se uzamkne po vhození 10 Kč , přede vstupem do bazénu se osprchujte. Zadní díl bazénu je vy členěn a vyznačen pro neplavce a osoby se zdravotními potížemi. Po ukončení plavání je vhodné provést koupel pod sprchou. V první místnosti od sprch vpravo směrem k východu je místnost s centrálním sušákem naproti je WC, u dveří v šatně jsou instalovány vysoušeče vlasů. Vstupní sál s pokladnou má k dispozici WC, automat na teplé nápoje a prodejní vitrínu s plaveckými potřebami/ plavky, brýle čepice/ Doporučuje se cca 20 minut v klidu setrvat v prostoru u stolečku.

Otevírací doba pro veřejnost
Po – Pa 6 – 9 19 – 22
Čt senioři 12 - 15 HKB 13 -15
So - Ne a Sv 08 – 20
Čtvrtek je doporučený pro zájemce o průvodce a společné sejití, sraz je ve 12:45 před pokladnou, lze chodit plavat i samostatně v časech pro veřejnost. Není problém doprovod a nácvik trasy\ve čtvrtek,

Výlet – vzdělávání- zábava- odpočinek
(a neb co vše se dá stihnout za tři dny)
Tak a je to tady, řekli jsme si v jeden páteční den ráno. Konečně podzimní výlet do přírody. V klubu jsme se na něj domlouvali už na jaře po príma výletě do Prahy Bylo nám tam tak fain, že jsme si říkali, že by bylo dobré jezdit společně častěji. Všichni tj. vedoucí Leoš, Luděk, Luboš, Veronika a já Marcela jsme s na vlakovém nádraží Kr.Pole natěšení a v dobré náladě a co je také důležité včas. Vesele jsme švitořime a ani výluka nám nebere dobrý start a náladu. A hele a už jsme v Novém městě. Nakupujeme a jdeme se ubytovat. Hotel je čistý útulný a příjemný. Kluci mají své apartmány vybaveny i vybavenou kuchyňkou což se ukáže jako výhoda. Vybalujeme a jdeme na meníčko. No jo to jo na jídlo nás nemusí nikdo přemlouvat. Jak já říkám s trochou nadsázky: „Nejpříjemnější část dne.“ Pak si prohlížíme historickou část města. Mi dvě ženy zkoušíme mužskou část výpravy tím, že se zastavujeme v každém byť ne historickém obchodě a dlouze si vše prohlížíme. Prodavačky prožívají své zkoušky taky. Nic nekupujeme a na vše se podrobně vyptáváme. No prostě si to užíváme. Žádné povinnosti a čas. Muži projevují obdivuhodnou trpělivost. Následuje návrat do hotelu a zase jídlo. Obložené rohlíčky a teplý čaj. Po ní je první a velmi zajímavá přednáška o nárocích na příspěvky na bydlení. Pro nás nemocné a často ustrašené je to velká pomoc znát zákony nároky, které máme. Náš vedoucí Leoš se nechal pro tuto příležitost podrobně proškolit. No a je tu první noc.
Ráno den druhý, pro Veroniku začíná nákupem krásných zbytečností. Prodavačky jsou za svou námahu předchozího dne přece odměněny. Následuje oběd. Leoš vybral halušky tj. specialitu. No jo jsou super, ale smrdí jak se říkalo u nás doma málem a tak někteří to berou jako předkrm a objednávají další chod. Po obědě si jdeme prohlédnout kostel, kde se nás ujímá kostelník. Vypráví historii kostela, bere nás do zákristie a nakonec probereme i politiku. Luboš nás opouští a jde do hotelu. Už se cítí unaven. Zbytek jdeme o přírody na výletek. Jsme unešeni krásou podzimní přírody. A znovu večeře a pokračuje přednáška o hospodaření. Tentokrát jde o hospodaření v domácnosti. Je také podnětná a dobře připravená. Hovoříme také o našich obdarováních co plánujeme do budoucnosti v čem se chceme vzdělávat a čím sloužit druhým a společně se za to modlíme.
A je tu ráno den třetí. Jdeme do kostela společně na pobožnost. I když je jen Luděk katolík, Leoš baptista Luboš je členem armády spásy a já a Veronika jsme adventistky tak nám nic nebrání spojit v modlitbách a chválení Boha naše srdce.
Po pobožnosti jdeme ven. Venku je překrásně. Příroda je prozářená sluncem a podzimními barvami. Je opravdu na co koukat a tak koukáme a jsme plní radosti z té krásy a už zas naléháme na Leoše, abychom jeli zase na další výlet.
No nedá se nic dělat vše má svůj začátek a konec a tak jedeme domů. Konec konců na tři dny toho co jsme prožili nebylo málo.
Výlet- vzdělání- zábava- odpočinek

Podzim.

Stromy přece krásné jsou,

a to i když zrovna nekvetou.

Stále mění svoji podobu,

Neboť čas s nimi hraje takovou hru.



Tak jak čas mu ukáže,

Tak se i strom změnit dokáže.

Jen lístky ztrácí nebo nabývá,

A to tak jak čas si s ním pohrává.



Na zimu své oblečení sundává,

Protože z jara hezčí dostává.

Také barvu světlejší chce mít,

Aby se mohl všem zalíbit.



. K.Elsner

Špatný člověk

Nikdo nechce v bídě žít,

ale lidé si ji umí sami vytvořit.

Bůh jim přece takové dary nedává,

ale špatný člověk se o to postará.

Člověka když nemá rád,

tak mu také chce jen málo dát.

Nejraději by nedal nic,

ale to by pak on sám musel za prací jít.

Proto nutí druhé pracovat,

aby on nemusel nic dělat.

Neb do lakoty se uzavřel,

a zadarmo by vše chtěl.

Takto trýzní všechen lid,

a tak s ním nechce nikdo být.

Boha on též nechce znát,

aby nemusel někomu něco dát.

K.Elsner

S klubem jsme byli v Novém městě na Moravě bylo to od 11/10 do 13/10. Byli jsme ubytování v velmi dobré ubytovně k de nám vyšli vstříc, počasí nám také vyšlo byli jsme se podívat v muzeu a také na výstavě hub také v neděli jsem navštívili kostel chtěli jsme tam jít už v sobotu, ale kostel byl zamčený ale byl tam kostelník a ten nám kostel odemkl a provedl nás kostelem a řekl nám o historii daného kostela, tak to nás potěšilo.

Všude se k nám chovali velmi slušně a ochotně a tak bychom tam příští rok chtěli zajet znovu

Rozhodla jsem se pro zdraví ... Protože nemít zdraví a ještě být chudý
- to je šílená kombinace ... Tak se postupně pomaloučku zotavuju a pomaloučku potichoučku stárnu a počítám když to tak půjde dál tak zemřu zdravá.... Je to tak je jen potřeba absolutně věřit lékaři, který mě ošetřuje - a věřít ve zdraví - ikdyž ten lékař řekne: neléčitelné - pak je potřeba věřit v boží sílu a to, že pro něho není nic nemožné - nevyléčitelné ... A protože my lidé už jsme dávno zapomněli jak se tato síla přijímá je potřeba věřit i Brunovi - že je schopen nám tuto sílu a uzdravující vlnu předat - stačí jen maličko - stačí jen říci: Bruno pomoz!!!! a Bruno skutečně pomůže - jednomu najednou a hned - jinému po částech a u někoho to trvá o něco d&ea cute;le- a výsledky jsou k neuvěření... Jen tomu kdo si na své nemoci sedí nemůže Bruno Gréning pomoci ... a taky nemůže pomoci těm, kdo v něho neuvěří - když říká: Léčí a pomáhá Bůh sám - já sám jsem jen ukazatel cesty... Tedy pod tíhou důkazů o četných uzdraveních na smrt nemocných - Já věřím a doufám... Nějaké výsledky už jsou a to posiluje moji důvěru - mám výhodu že jsem věřící a je tedy na čem stavět.... Ale zotavili se i ateisté.. I ti pocítí ten proud - který může procházet celým tělem - u mě zatím jen hlavou.... Jsem ráda, že jsem tuto cestu našla a mohu věřit ... a vědět - že Bůh je skutečnost... Novým způsobem... Bylo takto vyléčeno mnoho těch, kdo už neměli žádnou naději - a třeba léta leželi neschopní se pohnout.... mnoho s rakovinou v posledním stádiu... mnoho hluchých a slepých --- Máš možnost dovědět se více na te

Ahoj Leo,
děkuji za tu nádhernou báseň. Já jsem takhle Bibli nestudovala, abych uměla psát články na téma, které chceš.
Snažím se také naslouchat, povzbudit, studovat především výživu. Už se mi několikrát podařilo diagnostikovat nemoc podle makrobiotiky. Já se teprve učím, ale myslím, že se pořád učíme něčemu novému všichni.
Jarka